Jdi na obsah Jdi na menu

9. 4. 2017

Přečteno za březen 2017

 

Březen byl na čtení dobrý měsíc, protože nakonec jsem zvládla osm kousků. Záměrně neříkám, že jsem přečetla osm knih. Ono totiž z toho dva byly komiksy - a jeden z nich navíc ještě neměl vůbec žádný text:) Ale i z hlediska kvality byl březen nadprůměrný, protože téměř všechny knihy jsem hodnotila vysoko.  

pripad-ukradeneho-zubu---rec1.jpg

 

Jako první jsem se vrhla na Případ ukradeného zubu, na který jsem se těšila, jak malé dítě. Tahle série není dokonalá, ale já mám pro ni  slabost, takže jí ty nedokonalé detektivní zápletky s klidem odpustím. Jinak je to totiž přesně to, co chci číst. Recenzi si můžete přečíst ZDE.  

 

hvezdy-nad-hlavou---rec1.jpg

 

Pak jsem se pustila do Hvězd nad hlavou, což je sbírka doplňujících povídek k sérii Měsíční kroniky. Měsíční kroniky miluju, doplňkové povídky mě už ale tak neberou. Tyhle byly ale vážně dobré, i když Malou androidku jsem moc nepochopila. Ale poslední povídka, které funguje jako bonusový epilog k celé sérii, by si zasloužila tak deset hvězdiček! Recenzi najdete ZDE.  

 

probuzeni-simona-spiera---rec1.jpg

Následně jsem se vrhla na Probuzení Simona Spiera, na které jsem se strašně těšila. Není to nijak výjimečná kniha, ale čiší z ní takové správné roztomilé a optimistické kouzlo, takže je to ideální lék na splín a špatnou náladu. Recenzi najdete ZDE

 

sera-hlidka---rec1.jpg

 

Měla jsem zase skluz s recenzákama, tak jsem se konečně pustila do Šeré hlídky, třetí díl ze série Hlídek. Zatím nejlepší díl z těch tří a důstojný závěr celé série (přestože se nakonec o závěr nejednalo, protože autor v průběhu let napsal ještě další tři díly). Recenzi najdete ZDE. 

 

precteno-brezen.jpg

 

Pak byl čas zase na něco jiného, než jsem se vrhla na Muže z Ostrova Lewis, druhý díl ze série detektivek Ostrov Lewis.  Má to stejný koncept jako předchozí díl a opět je to dobré, neskutečně čtivé a návykové. Přesto se mi Skála líbila o maličko víc, protože obě dějové linky byly lépe provázané.

 

Jako poslední jsem na přelomu března a dubna (ale řadím to sem) přelouskala Krokodýla na písčině, první díl ze série Amelia Peabody. Na začátku mě překvapilo, že autorka celou knihu stylem i obsahem pojala trochu jako viktoriánský román. Hrozně mě štvala hlavní hrdinka, které byla nesnesitelně schopná, emancipovaná a ve výsledku naprosto neuvěřitelná. Kupodivu jsem si na ni dokázala docela zvyknout a škoda, že autorka to nakonec mezi ní a Emersonem vyřešila - to jejich kroužení kolem sebe bych si ještě chvíli užila!:)  Byla to příjemná oddechovka, i když přeci jen trochu zvláštní, ale do dalších dílů se pustím.

 

V březnu jsem taky přečetla dva komiksy. Já na něj moc nejsem, ale dala jsem 101 způsobů, jak zabít svého šéfa. To mě nevzalo, většina toho byla absurdní a já nemám pro absurdní humor pochopení. Ale pár nápadů bylo skutečně inspirativních:) A pak jsem si od Doroty Noon vypůjčila Dospělost je mýtus. To mě bavilo - a dost. Akorát jsem si říkala, že je možná průšvih, když se v tom člověk najde po třiceti. Celá ta kniha je totiž určená pro lidi po dvacítce, přeci jen po třicítce už máte vcelku jiné problémy (i když některé problémy - dámská kabelka a neoholené nohy jsou věčné a jen se zhoršují:)

 

 

 

Pracovní knihy

 

Jo, v práci kupodivu taky čtu. V březnu jsem přelouskala harlekýnku Zapomenout na pravidla. Mám ráda tyhle slaďárny z královského prostředí, takže jsem si to užila. Pak druhou harlekýnku Nezávazný flirt - příběh mě až tak nebral, já radši aristokraty a podnikatele než drsné a osamělé muže, ale kupodivu to bylo dobře napsané. Nebo možná jen přeložené. Taky jsem přečetla Příliš tiché hodiny od Eda McBaina - na klasické americké detektivky moc nejsem, ale tohle bylo dobré. Všechny tyhle knihy jsem pro jistotu přečetla hned dvakrát:)

 

 

 

Filmy a seriály:

 

Kráska  zvíře

Co se týče převedení kresleného filmu do hraného, to se moc nepovedlo. Šílená digitalizace mi trochu brnkala na nervy, místo Belle jsem pořád viděla Hermionu a celý ten vývoj vztahu a proměna Zvířete - to tam vlastně nebylo:) Ale... Emma je hezká, Zvíře je ňuňu (princ už bohužel ne), zpívající porcelán a nábytek úžasný, písničky a hudba skvělé a vtipy (i když dost prvoplánové a místy trochu přihlouplé) skutečně vtipné, takže na oddych ideální. Neskutečně jsem se smála a už jen kvůli hudbě na to stojí jít. Musím si opatřit soundtrack!

 

Krasobruslení

MS v krasobruslení se jelo na přelomu března a dubna, ale nebudu to sem psát dvakrát, takže všechno hodím do jednoho článku. Tentokrát jsem toho zvládla v přímém přenosu docela dost - krátký program sportovních dvojic, volnou jízdu sportovních dvojic, žen a mužů a nakonec i exhibici. Na taneční páry se nikdy nedívám, jak se tam neskáče, nebaví mě to:) To, co tam letos předváděli, jsem vůbec nechápala, ty výkony byly neuvěřitelné a je vidět, že krasobruslení od minulého roku úplně jinde! Neskutečně jsem si to užila, i když jsem u toho občas chytala depresi, když moderátor zmiňoval: v jejím věku, vždyť už je jí třicet... No, někdo se do třiceti stihne stát mistrem světa a jít do důchodu a někdo (já) stojí ve třiceti pořád na startu, že.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář