Jdi na obsah Jdi na menu

28. 3. 2014

Když křikem předpovídáte smrt, čeká vás pousta problémů i láska 

 

 

 

my-soul-to-take.jpg

 

 

  Název: My Soul to Take

 

  Série: Screamers 1

 

  Autor: Rachel Vincent

 

  Jazyk: anglicky

 

  České vydání: nechystá se

 

 

Varování: Jelikož jsem žena a tohle je spíš čtení pro dívky, tak se v textu občas obracím k ženské části čtenářů. Pánům – pokud to nějaký z nich vůbec bude číst – se hluboce omlouvám.

Kalyee Cavanaughová není obyčejná středoškolačka – dokáže vycítit, že někdo brzy zemře. Tyto předtuchy v ní vyvolávají touhu křičet – ne hystericky, ale tak, že to ostatním lidem i jí samé to způsobuje bolest. A nemůže přestat.

Už jednou ji potřeba křičet dostala za zdi psychiatrické kliniky – a Kalyee je odhodlaná udělat vše proto, aby se tam nikdy nemusela vrátit… Pomoc nachází u nejméně očekávaného člověka – Nashe, nejhezčího a nežádanějšího kluka ve škole. Kalyee by si ráda užívala ten zázrak, že jí dokáže zabránit v křiku i to, že o ni vážně stojí, ale v jejím okolí začnou umírat mladé dívky. A Kalyee je odhodlaná vypátrat toho, kdo může za jejich záhadnou smrt – i to, co je příčinou její schopnosti vycítit, že zemřou…

Autorka pomyslně rozdělila knihu na dvě poloviny. V té první se věnuje hlavně romantické zápletce mezi Kaylee a Nashem okořeněné trochou toho tajemna a nevyjasněných úmrtí. Vztah ústřední dvojice je klišoidní – kolikrát jsme četly, že se nejhezčí kluk na škole zamiluje do holky, která není ničím zvláštní? Rachel Vincent tohle klišé ale dokázala podat tak, že to překvapivě dobře funguje. Nejspíš je to tím, že čtenáře hodila rovnou do děje – Nash se objeví hned v první kapitole, kdy také dojde k záhadnému úmrtí mladé dívky, které Kalyee předpoví. Nashův vztah s Kalyee je dynamický, vyvíjí se – někdo by možná řekl, že až moc rychle – ale tak to v životě funguje. V knize se nedočkáte žádného váhání, zda by s ním měla nebo neměla chodit, nečekáte sto stran, než se dají dohromady a dvě stě na to než se poprvé políbí. Akční vývoj jejich vztahu se mi líbil, protože působil reálně – tedy když pominu to, že Nash je prakticky dokonalý a že najednou přestal mít potřebu střídat holky jako ponožky. Ačkoliv ta druhá věc je v knize vlastně mezi řádky vysvětlena – a překvapivě to dává smysl. Žádné předurčení osudem, bla bla, jak je v youg adult fantasy často zvykem romantické zápletky mezi nepravděpodobnými lidmi zdůvodňovat.

Druhá polovina knihy se soustředí na onu nadpřirozenou zápletku. Kaylee – a s ní i čtenář – se konečně dozví, proč dokáže předvídat něčí smrt a proč má potřebu křičet jako siréna. Tyhle nutné, ale nudné části jsou obvykle pro první díly série problematické – tedy alespoň pro mě. Kaylee se s tím, že není člověk, vyrovná asi za deset minut, což mě trochu rozladilo – na druhou stranu mě štve, i když hrdinky odmítají svou podstatu a úděl několik dalších desítek stran a pořád se to snaží nějakrozumně vysvětlit. V tomhle případě si autorka s tím velkým odhalením poradila ještě poměrně dobře – rozhodně má plusové body za to, že mě překvapila. Knihu s podobnou nadpřirozenou zápletkou jsem ještě nečetla, takže mi to připadalo nevšední a osvěžující. Žádní ohraní upíři, vlkodlaci, víly… Možná je to tím, že knihy v angličtině čtu zřídka – a to co se dostane na český trh je jen nepatrnou částí fantasy produkce v zahraničí. Každopádně mě to velké odhalení skutečně překvapilo – a to je jedině dobře.

Celkově je ale druhá polovina knihy slabší než ta první, přestože je akčnější a víc se toho tam děje. Možná je to tím, že autorka musí čtenáři vysvětlit řadu věcí – a zároveň pořádně zamotat děj, abychom napnutě čekali, jak to dopadne. Přivádí na scénu novou postavu – Smrťáka Toda, který v dalších dílech sehraje významnou roli (co jsem tak pochopila z anotací a recenzí). Zrovna to tajemství, které obklopuje Toda jsem uhodla – ale jeho postava je dost nejednoznačná, takže v sobě skrývá značný potenciál. Přesto autorce v závěru dojde trochu dech, takže několik klíčových momentů se odehraje hrozně rychle. Celý konec knihy je takový překotný a zkratkovitý, takže působí nedotaženě. A to přestože odhalení toho, kdo za tím vším stál, je rozhodně nečekané.

Rachel Vincent se dobře popasovala s charaktery postav – a to jak těch hlavních, tak těch vedlejších. Na první pohled vytvořila klasické klišoidní postavy z každé druhé (spíš jeden a půlté) youg adult fantasy. Obyčejná hrdinka se zvláštními schopnostmi (není tohle oxymorón?), které okouzlí nejžádanějšího kluka na škole. Hrdinka, které zemřela matka, otec je bůhví kde a ona vyrůstá v rodině svého strýce. Strýc je podpantoflák, teta by ji nejradši viděla zavřenou na psychiatrii a její sestřenka je krásná, povrchní a úplně nesnesitelná. Rachel Vincent ale dokázala tyto ploché charaktery pěkně rozvinout, takže nakonec strýček vůbec není podpantoflák, teta taky není tak hrozná a sestřenka tak povrchní a sebestředná. Ústřední postavy Kaylee a Nashe jsou navíc jednoznačně sympatické. Kaylee má mozek v hlavě (i když občas si taky vyvozuje úplně mylné domněnky), dokáže si stát za svým a nepřijímat všechno, co se jí kdo snaží namluvit. A Nash… je prostě Nash. Jeho postava je asi nejplošší, protože je to ten typ hrdiny-správňáka, co stojí při hlavní hrdince v dobrém i zlém a navíc je zatraceně hezký. Jenže nějak nemám srdce tohle autorce vyčítat, protože tohle jsou přeci ti páni (kluci), o kterých tak rády čteme, ne? Trochu mě zklamalo, že autorka ještě víc prostoru nevěnovala Kalyeeině nejlepší kamarádce Emmě, která má v závěru knihy dost podstatnou roli -  navíc samotná její povaha je zajímavá a zasloužila by si víc rozepsat.

My Soul To Take má uzavřený příběh, což jednoznačně oceňuji. V dobách, kdy se autorky předhánění v tom, která napíše větší cliffhanger a ždímou z nás emoce nadoraz, oceňuji, že někdo dokáže napsat ucelený a ukončený příběh. V knize samozřejmě zůstávají některé otázky, jejichž rozvinutí si autorka nechává do dalších dílů – ale to podstatné bylo řečeno a příběh ukončen. Díky tomu se My Soul to Take dá číst i samostatně, přestože se jedná o první knihu ze sedmi dílné série.

Kniha My Soul To Take pro mě byla velmi příjemným překvapením. Nic jsem od toho nečekala, takže jsem dostala víc, než jsem si dokázala představit. Zajímavý příběh s neobvyklou nadpřirozenou zápletkou, sympatickými hlavními postavami, pořádnou dávkou romantiky a svižným a plynulým stylem. Navíc se zde neobjeví žádný milostný trojúhelník (ale má podezřívavá duše ho tam pro další díly tuší) a překvapivá odhalení jsou skutečně překvapivá. Navzdory mým výhradám k trochu slabší druhé polovině a příliš rychlému konci, hodnotím knihu pozitivně a doporučuji si ji přečíst, pokud chcete příjemné a oddychové čtení, které vás bude bavit (a ne nutit skřípat zuby a protáčet oči v sloup).

Hodnocení: 78%

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář