Jdi na obsah Jdi na menu

28. 3. 2014

Nevermore: Může láska překonat oživlé noční můry?  

 

 

 

nevermore.jpg

 

 

  Název: Nevermore

 

  Série: Nevermore 1

 

  Autor: Kelly Creagh

 

  Jazyk: anglicky

 

  České vydání: únor nechystá se

 

 

Nikdy si nevymýšlej vlastní světy – mohly by se stát skutečnými a zničit tě. A taky toho, kdo tě miluje – a koho si nedoufal potkat. Nevermore je první díl plánované trilogie od americké autorky Kelly Creagh.

Isobel Lanleyová má dokonalý život: na škole je populární, má partu přátel, vede tým roztleskávaček a chodí s hvězdou školního fotbalového týmu. To trvádo chvíle, kdy kvůli prezentaci z anglického jazyka, musí spolupracovat s outsiderem Varenem Nethersem.

Obyčejný školní projekt s trochu neobyčejným parťákem změní Isobel celý její dosavadní život: poznáváže její přítel a přátelé nejsou tak bezchybní, za jaké je považovala, že kamarádka se dá najít i v holce, kterou dosud přehlížela a lásce je jedno, jestli vám rodina a okolí vašeho nového partnera schválí, nebo ne. Isobelin život se obrátí vzhůru nohama  a k tomu ji ještě začínají pronásledovat hlasy a přízraky, které nepaří do našeho světa, ale do říše nočních můr.  Nočních můr jak z hororového díla Alana Edgara Poe.

Kniha je plná klišé (vztah mezi roztleskávačkou a outsiderem je jen jedno z mnoha), ale je napsaná svižněčtivě a vtipně. Oba hlavní hrdinové jsou sympatičtí, hezky mezi nimi funguje chemie a romantika je obalena strašidelnou atmosférou, které je inspirovaná (převzatá?) z knih Alana Edgara Poea. Já nejsem zrovna milovnicí hororové literatury – Poe mě vážně děsí – tak to neumím úplně posoudit.

Přčtení Nevemore jsem si říkala, jestli se autorka s někým nevsadila: Tak hele, já napíšu knihu, co má víc než pět set stran a bude složena ze samých klišé.Povedlo se jí to. Ústřední klišé -  královna střední školy se zamiluje do outsidera -  je obklopeno řadou dalších: Isobelin přítel Brad je namachrovaný blbeček, nejlepší kamarádka povrchní kačena, Varenův otec prvotřídní kretén, Isobelin otec zase trpí přílišným ochranářským komplexem – a nakonec dojde i na lezení z okna. Tentokrát ne kvůli tajné pařbě, nebo rande se zakázaným klukem, ale kvůli tomu, aby Isobel vůbec mohla udělat ten školní projekt. Zní to strašně, ale není. Celé to dohromady překvapivě dobře funguje, i když samozřejmě by neškodilo trochu těch klišé ubrat – nebo alespoň je zmírnit.

Kelly Creagh má pěkný styl psaní – žádné jednoduché věty, naopak používá spoustu přirovnání a při popisech hororového světa zachází se slovy téměř impresionisticky. Hlavní postavy jsou sympatické a navzdory tomu, že se jedná o roztleskávačku a gotika nejsou ploché. To se ostatně nedá říct ani o dalších postavách. Isobelin přítel Brad se sice zachová jako blbec, ale to, co se mu nakonec stane, si ani on nezasloužil. Isobelina nejlepší kamarádka je trochu povrchní, ale není zlá. A Isobelin otec sice ochraňuje svou jedinou dceru i proti její vůli, ale když jde do tuhého, neváhá jí a Varenovi pomoci.

Velkou předností knihy je kromě sympatických hlavních postav a dobře vykreslené romantické linie hororový svět převzatý z díla Alana Edgara Poea, do kterého se Isobel díky Varenovi začne stále hlouběji propadat. Tato přednost je ale zároveň největším problémem, protože autorka nám zákonitosti a fungování tohoto světa nočních můr nijak nevysvětlila. Přiznám se, že jsem chvílemi byla docela zmatená: jedná se o skutečný svět, co kterého Varen otevřel cestu, nebo tento svět vytvořil? A jaké je vlastně ta spojitost se samotnou osobou Alana Edgara Poea? A kdo je ten tajemný Reynolds – zloduch, nebo přítel? Na odpovědi si nejspíš budu muset počkat do dalšího – nebo rovnou do závěrečného dílu.

Kelly Creagh napsala sympatickou romantickou a tajemnou fantasy, ale s délkou knihy si ukousla větší sousto, než zvládla. Kolem čtyř sté stránky – ve chvíli, kdy se Isobel dostane do onoho hororového světa - začne knize docházet dech. Problém není v tom, že by autorka ten svět nezvládla vykreslit, ale v tom,že jen prostě nijak nevysvětlila – a navíc tu chybí Varen. Isobel s Varenem a jejich pozvolna vyvíjející se vztah jsou totiž páteří celé knihy – a bez nich už to tak pěkně nefunguje. 

Těším se na další díl a doufámže autorka v něm sníží počet stran a klišé, ale jinak dodrží laťku, kterou Nevemore nastavila. A taky chovám naději, že by kniha mohla být přeložena do češtiny.

Hodnocení: 80%

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář