Jdi na obsah Jdi na menu

12. 1. 2017

Kdo jsou tajemní Illuminae?

 

illuminae1--rec11.jpg

 

Příběh začne smrtí tisíců lidí. Vesmírné lodě těžařské společnosti BeiTech zaútočí na planetu Kerenza, kde konkurenční společnost WUC nelegálně těží hermium, a bez milosti zabíjejí její obyvatele. Několik tisíc lidí se zachrání a prchá na bojové lodi Alexander, vědecké a průzkumné lodi Hypatia a nákladní lodi Koperník. Mezi nimi i Kady Grantová a Ezra Mason.

 

Všechny tři lodě jsou poškozené a selhala jim technologie umožňující skoky vesmírem, takže bude trvat šest měsíců, než se dostanou do bezpečí. A lodě BeiTechu jsou jim v patách a mají v úmyslu všechny zlikvidovat, protože si nepřejí svědky vraždění na Kerenze.

 

Jenže pak dojde k útoku na Koperník, během kterého je zabito dva tisíce lidí. Podle oficiálních zpráv Koperník zničila jedna z  lodí BeiTechu. Jenže někteří lidé znají děsivou pravdu. Na Koperník zaútočil SPIRO, umělá inteligence řídící loď Alexander. Jenže proč by měl super inteligentní počítač ničit vlastní lodě a zabíjet nevinné lidi?

 

Sedmnáctiletá Kady Grantová si drží lidi od těla, nerada se svěřuje, zato má pěkně prořízlou pusu. Umí to s počítači, a tak se pouští do nebezpečného pátrání s cílem odhalit, co se ve skutečnosti stalo s Koperníkem a co je pravdy na tajných zprávách o nebezpečném patogenu… Ezra Mason se nevyrovnal se smrtí svého otce, který zemřel během útoku na Kerenzu, trpí post traumatickým stresovým syndromem a má problémy se zvládáním vzteku. Navzdory tomu je naverbován jako člen posádky Alexandra a stává se pilotem bojové stíhačky.

 

Illuminae svým tématem nepřináší nic nového. Najdeme zde dvě z nepřátelé strany, vesmírné bitvy, šílenou umělou inteligenci a vysoce nakažlivý patogen, který z lidí dělá zrůdy toužící po násilí a vraždění. Je to docela mišmaš, ale překvapivě to vcelku slušně funguje.

 

illuminae---rec22.jpg

 

Čím jsou ale Illuminae novátorské, je neobvyklá forma vyprávění. Nemají klasický příběh, ale skládají se z řady složek: přepisů e-mailů, chatů, oficiálních zpráv, rozhovorů přes komy, dat z počítačového jádra, obrázků a nákresů. Illuminae jsou bez přehánění tou nejvymazlenější knihou v rámci beletrie, kterou jsem kdy držela v ruce. Po grafické stránce jsou dokonale vymyšlené a zpracované od první až do poslední strany.

 

PolypSi: tak to je zlepšení, oproti srdíčkům a kytičkám

PolypSi: kde ses TOHLE naučil?

Mason, E, ppor: nejsem jenom hezoun

PolypSi: (dostáváš tři velký bezvýznamný plusový body za romantiku)

Illuminae, str. 406

 

Illuminae nejdřív vypadají jako klasická vesmírná odysea, kde čas od času dojde k nějaké bitvě. Postupně se ale děj komplikuje a s tím houstne i atmosféra. Objevují se další tajemství a nebezpečí a taky přibývá násilí, krve a smrti. Temnější ladění příběhu odlehčují vtipné ironické poznámky a slovní přestřelky. Nechybí ani trocha romantiky bez otřepaných klišé a cukrové polevy.

 

Byla jsem překvapená, že i v téhle formě vyprávění, která svádí k  neosobnosti, ve mně dokázali Illuminae vyvolat řadu emocí – byla jsem zvědavá, co bude dál, fandila jsem hrdinům (často marně), v jednu chvíli jsem se smála a v druhou se mi srdce svíralo a slzy jsem měla na krajíčku. A co se týče překvapivých zvratů, jo, ty se povedly. Několikrát jsem zůstala zírat s pusou dokořán na tím, co jsem se dozvěděla.

 

„… Děláš si legraci.“

„Právě jsi vyjádřila nespokojenost s mým humorem. Proč bych se o něj pokoušel znovu?“

„Chm... Protože jsi cáklejší než Mameluk McMagor, starosta Pošukova?“

„V mých databázích žádné takové město není. Zato uvnitř mě hoří mozek velký jako celé město. Moje IQ přesahuje lidské rozměry. Budu radši, když se o mně nebudeš vyjadřovat tímto způsobem.“

Illuminae, str. 461

 

Nevšední forma vyprávění má ale i své mínusy. Zabraňuje hlubší charakteristice vedlejších postav, kterých je tu navíc hodně, což mělo za následek, že jsem se v nich první polovinu knihy ztrácela. Také občasné odskoky do minulosti ve mně zanechaly zmatek. Ano, sice je v záhlaví uvedené datum, ale kdo nečte úplně pozorně nebo nemá paměť na čísla, má smůlu. Nejvíc mi ale vadilo, že zpracování neposkytuje prostor pro pořádné vysvětlování a zdůvodňování. Sice jsem se na konci dozvěděla to podstatné, ale mou zvědavost to nespokojilo. Zvlášť činy SPIRA by potřebovaly vysvětlit jako sůl!

 

Illuminae se nezařadí mezi moje nejoblíbenější knihy, protože přeci jen dávám přednost klasickému vyprávění. Ale jednou za čas neuškodí přečíst si něco jiného a neotřelého, takže se těším na pokračování s názvem Gemina, které má v překladu vyjít v roce 2017. A jsem zvědavá, s čím Amie Kaufmanová a Jay Kristoff přijdou tentokrát.

 

Amie Kaufman, Jay Kristoff: Illuminae (Illuminae 1), CooBoo, listopad 2016

 

 

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Databázi knih.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nikolaoss - Pěkný článek

12. 1. 2017 12:26

Podařená recenze. Knihu mám taky doma, ale zatím stále čekám na ten správný okamžik. Odrazuje mě trošku to, že se nejedná o klasické vyprávění, takže mám trochu obavu, že se v tomu budu ztrácet a nebo, že mi to nesedne, ale tvoje recenze je tak lákavá, že knihu přece jen přečtu v nejbližší době :) Když si ten děj takhle vypsala, zní to moc lákavě :)

Suzanne - Re: Pěkný článek

13. 1. 2017 14:20

Děkuji:) Já jsem se toho způsobu vyprávění taky trochu bála, ale překvapivě mi to nijak nevadilo:) Snažila jsem se trochu popsat, o čem to je, aby člověk věděl, do čeho jde a mohl se rozhodnout, jestli je to kniha pro něj, nebo ne.