Jdi na obsah Jdi na menu

31. 5. 2014

Monika Šnaiberková: Upíří žezlo

 

 

upiri-zezlo.jpg

 

  Název: Upíří žezlo

  Autor: Monika Šnaiberková

  Nakladatelství: Alpress

  Datum vydání: březen 2014

 

 

Vysokoškolačka Sára studuje organickou chemii na univerzitě v Plzni, miluje procházky, fotografování a knížky o upírech. Nemá ovšem ani tušení, že je součástí legendy o upířím žezle, které jeho nositeli poskytne netušenou moc a sílu.

 

Její život se změní, když ji při jedné z procházek v lese napadne upír, který ji ovšem nechce zabít, ale proměnit v upírku. Před tím Sáru zachrání Nathanael, shodou okolností taky upír. Ten po ní ovšem nic nechce, naopak jí opakovaně zachrání život.

 

Nadpřirozený svět je rozdělen na dvě upíří frakce. Ta první se snaží chránit Sáru a ta druhá ji chce získat pro sebe, protože právě Sára je klíčem k získání upířího žezla. A kdo žezlo získá, bude moci vládnout celému světu. Všechno se ale zkomplikuje, když se Sára setká s Jorikem, vůdcem oné druhé frakce – a navzdory všem okolnostem se do něj zamiluje.

 

Kniha má pomalý rozjezd a v celé první polovině se toho čtenář moc nedozví. Jsou tu útoky na Sáru i její přesouvání z místa na místo, kde ji chrání upíři před jinými upíry, o samotném fungování nadpřirozeného světa a o tom, jakou roli v něm hraje Sára, se ale moc nedozvíme. Druhá polovina už je lepší, autorka Sáře – i čtenářům – poskytne nějaké informace a přidá pátrání po upířím žezle a komplikovaný vztah Sáry a Jorika.

 

Monika Šnaiberková publikovala Upíří žezlo nejprve na internetu prostřednictvím agentury Mám talent, jež hledá nadějné začínající české autory, které by mohla doporučit nakladatelstvím k vydání. 

 

Upíří žezlo je prvotinou mladé autorky a na výsledku je to znát. Příběh není nijak promyšlený ani originální. Naopak v něm najdeme spoustu klišé, nevěrohodných situací a šroubovaných dialogů, které působí téměř směšně. Jednoduchý styl, kterému chybí vypsanost i větší řemeslná zručnost, celý dojem nijak nevylepšuje.

 

Autorka příliš nezapracovala ani na charakterech hlavních hrdinů. Sára je rozpolcenou postavou, na jednu stranu se chová jako drsná hrdinka, která tváří v tvář smrti trousí ironické poznámky, na druhou stranu zase předvádí naivní a nesmyslné chování dámy v nesnázích. Bohužel momenty, kdy se chová hloupě a nesmyslně, převažují. Jorik by měl být představitelem bad boye, do kterého se i přes jeho špatné vlastnosti nelze nezamilovat. Tento koncept je v současné době velmi populární, ale autorce se příliš nepovedlo uvést ho do praxe, protože se čtenářka častěji ptá, co Sára na Jorikovi vidí, než aby vzdychla nad tím, jak je úžasný a dokonalý.

 

Monika Šnaiberková se pokusila příběh oživit tím, že Sára vnímá nadpřirozené jevy optikou populárních upířích filmů, seriálů a románů. Ve výsledku to ale příliš nefunguje a působí to jako prostředek, jak zakrýt, že nedokázala přijít s originální zápletkou.

 

Upíří žezlo je podprůměrnou paranormální romancí, kterou trochu ozvláštňuje, že se odehrává v naší rodné zemi. Konec je dost otevřený, autorka si ponechala zadní vrátka k pokračování, které prý plánuje napsat. Upíří žezlo bohužel ale není ten typ knihy, která by si pokračování zasloužila. 

 

Recenze byla poprvé publikována na blogu Děti noci. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář