Jdi na obsah Jdi na menu

13. 4. 2017

Šerá hlídka: Jak z lidí udělat Jiné

 

sera-hlidka---rec1.jpg

 

Šerá hlídka Sergeje Lukjaněnka obsahuje tři příběhy, které spojuje postava Antona Goroděckého, pracovníka Noční hlídky. Anton se opět ocitá v síti intrik a mocenských machinací mezi hlídkami a Inkvizicí a dozvídá se strašlivou pravdu o podstatě Jiných a jejich moci.

 

V příběhu Ničí čas dostává Anton Goroděckij, světlý mág a pracovník Noční hlídky, nový případ. Musí vypátrat, kdo Noční hlídce zaslal anonymní dopis, v němž tvrdí, že jeden z Jiných slíbil člověku proměnu v Jiného. Což by nemělo být možné… V příběhu Ničí prostor se Anton vydává na venkov za svou ženou Světlanou a dcerkou Naďou, aby si po náročném případu užil zaslouženou dovolenou. Jenže ani tady nemá chvilku klidu. V lese se ztratí dvě děti, které napadnou vlci a zachrání je krásná botanička. Anton si však myslí, že vlci ve skutečnosti byli vlkodlaci a záhadná žena vědma, temná čarodějka. Vydává se do lesa s cílem vlkodlaky i vědmu najít a na krk mu opět dýchá Inkvizice…

 

V poslední části Ničí síla Anton přijíždí do Moskvy, ale hned vzápětí je povolán zpátky na venkov, protože v domě vědmy Ariny zemřel Inkvizitor a nejvyšší upír Vítězslav. A co hůř, vypadá to, že Arina ve svém domě skrývala knihu Fuaran, která jako jediná věc na světě skutečně dokáže proměnit lidi v Jiné. Jenže nesmírně cenná a nebezpečné kniha zmizela a očividně ji ukradl někdo natolik mocný, že dokázal bez problémů zabít nejvyššího upíra…

 

Anton jako pracovník Noční hlídky dospěl a taky trochu okoral, protože pochybuje o síle, šeru, Jiných i sám o sobě. Nechybí ani skupina známých vedlejších postav: Antonova manželka Světlana, jež odešla z Noční hlídky a odmítla se stát velkou kouzelnicí, temný mág Edgar, který se na konci Denní hlídky přidal k Inkvizici, nebo upír Kosťa, Antonův bývalý kamarád, z něhož se stal mocný nejvyšší upír. A samozřejmě se na scéně objeví i hlavouni Noční a Denní hlídky, velcí mágové Geser a Zavulon, i když tentokrát dostali míň prostoru než v předchozích dílech.

 

Šerá hlídka přináší to, na co je čtenář od Sergeje Lukjaněnka zvyklý: propracovanou zápletku, nečekaná odhalení, akci, magii, trochu toho filozofování a špetku humoru. Oproti Noční hlídce toho přemýšlení nad dobrem a zlem, lidmi a Jinými ubylo, což knize přidalo na čtivosti a svižnosti. 

 

Šerá hlídka se opět skládá ze tří částí, z nichž každá má vlastní zápletku. Tentokrát ale na sebe všechny části plynule navazují, informace i postavy se přelévají z jedné do druhé a nakonec vytvářejí kompaktní celek. Po Denní hlídce, kde se Sergej Lukjaněnko podíval na zoubek temným mágům, navíc vrátil slovo Antonovi, takže stejně jako v Noční hlídce jsou všechny části vyprávěny v první osobě z jeho pohledu. Což je jedině dobře, protože Anton je sympaťák a skvělý vypravěč. Šerá hlídka ze všech tří dílů působí nejvíc konzistentně, všechny části mají srovnatelnou (vysokou) kvalitu a tempo vyprávění. Jedinou vadou je tak možná to, že si čtenář příliš neužije intrikaření mezi Geserem a Zavulonem nebo že se tu jen mihne velká bílá kouzelnice a moje oblíbená postava Olga.

 

Šerá hlídka přinesla propracovaný, ucelený a výborně napsaný příběh a skvěle tak završila ruskou urban fantasy sérii. A to i navzdory tomu, že se nakonec o úplný závěr nejednalo, protože Sergej Lukjaněnko na ni navázal Poslední hlídkou. A vlastně ani ta nedostála svému názvu a nebyla poslední, protože o pár let později vyšla Nová hlídka a Šestá hlídka. S Hlídkami to není vůbec jednoduché, a přestože si na umělé prodlužování populárních sérií nepotrpím, díly Noční hlídka, Denní hlídka a Šerá hlídka by vám rozhodně neměly uniknout, protože se jedná o kvalitní a neotřelou urban fantasy.

 

Sergej Lukjaněnko. Šerá hlídka (Hlídky 3), Argo a Triton, leden 2017

 

 

deti-noci---ikona.jpg

 

Recenze byla napsána pro web Děti noci, kterému děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář