Jdi na obsah Jdi na menu

6. 2. 2016

Leden byl šílený. Plný důležitých pohovorů, schůzek a rozhodnutí. Plný stresu a úzkosti. Ale nakonec byl překvapivě úspěšný.

 

To je tak, když si řeknete: „V lednu si najdu novou práci.“ Problém byl v tom, že jsem prostě nedokázala naskočit. Byla jsem vynervovaná, sešněrovaná, plná špatné nálady a nedůvěry v sama sebe. A ze zkušenosti vím, že v tomhle stavu se mi prostě nedaří. Takže uplynula skoro půlka ledna a já s hledáním práce ještě ani nezačala. Ehm.

 

leden0.jpg

 

Snažila jsem se odpočívat a uklidnit se. A zpočátku to vypadalo, že to i půjde... Nový rok byl ten nelepší v mém životě. Poprvé jsem se probudila bez kocoviny vedle milovaného muže, což je ten nejlepší začátek roku, jaký se jen dá zažít.

 

leden1.jpg

 

Dopoledne přijeli přátelé a vyrazili jsme do severních Čech, kde se nachází jedna hospoda. Typicky venkovská, ale fantasticky tam vaří. Sjeli se tam další přátelé, trochu se pilo, hodně se mluvilo a smálo. A taky se jedlo. A tohle byla prosím jen svačinka. Na té fotce borůvkový knedlík se šlehačkou vypadá dost nevábně, ale můžu vám říct, že se mi o něm zdá ještě teď! 

 

leden2.jpg

 

Pak jsem musela na otočku do rodného města, abych si tam vyřídila něco na úřadě. A zrovna ten den začalo sněžit. Miluju sníh, ale ne, když musím jezdit vlakem. Prozíravě jsem jela dřív, takže se mi tradiční zpoždění vlaku vyhnulo. O víkendu jsem se přítelem jeli na venkov.

 

leden3.jpg

 

Na venkově si vždycky úžasně odpočinu, protože tam obvykle naskočím do naprosto líného modu jídlo a spánek. 

 

leden5.jpg 

Tentokrát jsem to jídlo ale vykompenzovali výletem a dlouhou procházkou kolem Labe. Bylo nádherně, i když já jsem zjistila, že mé kožené kozačky mi promokají už za dvě minuty. 

 

leden6.jpg

 

No a výlet prostě musel skončit v cukrárně. Jsme jako malé děti - slibte nám, že na konci výletu nás čeká dortík a půjdeme klidně deset kilometrů. Neslibte nám dortík a nedostanete nás z postele:)

 

Pak se mi vrátila trošku bojovnější nálada a pustila jsem se do hledání práce. Přeci jen mi došlo, že mám na to zhruba čtrnáct dní. Jenže to bylo samé: děkujeme za váš zájem, váš životopis nás zaujal, ale momentálně nemáme volné pozice/rukopisy, ale ukládáme si na vás kontakt a ozveme se… Hezké, ale já nemůžu čekat půl roku…

 

leden4.jpg

 

Pak nastal zlom a najednou se všechno tak rozjelo, že jsem měla pocit, že sedím na horské dráze. Pohovor, schůzka, pohovor, vymýšlení témat do časopisu, schůzka, nabídka nové spolupráce, psaní článků do časopisu. 

 

leden7.jpg

 

Následoval poklidný víkend, který se opět nesl ve znamení - jídlo, spánek, dobrá kniha a nakonec i návštěva cukrárny. 

 

leden9.jpg

 

A pak to pokračovalo. Další pohovor, další schůzka.  Do toho přijela kamarádka, která nám přivezla ukázat svého dvouměsíčního syna. A týž den jsem taky svištěla do Galerie kritiků na slavnostní vyhlášení 9. ročníku ceny kritiky.

 

leden8.jpg

 

A další kolotoč. Poklidný víkend s přítelem a návštěvou cukrárny završený nepěkným dramatem. Další schůzka, úspěch. Totální deprese z mého osobního života. Další schůzka, úspěch. Osobní bouře přešla a nastal klid.

 

Následovala sraz s redakcí Děti noci, pro které už nějaký ten pátek píšu s návštěvou cukrárny, kterou jsem ale nestihla vyfotit. S holkama jsem probraly všechno možné (hlavně knihy, že ano), pěkně jsme se zakecaly, takže jsem s jazykem na vestě doběhla domů, protože jsme s přítelem čekali návštěvu přátel z Polska. Padla na mě neskutečná únava. Naordinovala jsem si těžce zasloužený půl den odpočinku u přítele. A následně odplula domů, kde jsem se pustila do psaní dvou článků do časopisu. Pořád se mi to nezdálo, ale nakonec mi byly i pochváleny:)

 

Leden byl náročný měsíc. A připadal mi strašlivě dlouhý. Ale nakonec všechno dobře dopadlo. Vlastně až nad očekávání dobře. I když samozřejmě úplně jinak, než jsem si představovala. Zařekla jsem se ale, že se letos postavím výzvám čelem. Protože dokud to nezkusíte, tak nevíte, jestli je to skutečně pro vás, nebo ne.

 

A jaký byl váš leden a Nový rok? Zvládli jste se ctí vysvědčení a zkouškové?:) A dařilo se pracujícím lépe naskočit do pracovního režimu než mě?

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Bastera - Soucítím

6. 2. 2016 12:42

Naprosto s tebou soucítím, tohle kolečko mě čekalo přesně před rokem, nakonec jsem skončila v práci, která rozhodně není mou vysněnou a je plná nervů, ale zase jsou z ní aspoň peníze, protože práci, kterou bych chtěla, tady zkrátka neseženu Držím palce, ať brzy všechna kolečka zapadnou, kam mají, najdeš si skvělou práci a bude se ti dařit! :) Kde je pro tebe venkov? Kolem Labe to znám a zdálo se mi to povědomé, ale ono je to asi všude stejné ;) A píšeš články do časopisu? Pecka, to je můj sen! :) Držím palce, ať se jen daří! :)

Suzanne - Re: Soucítím

6. 2. 2016 18:18

Děkuju, nebylo to zrovna snadný období. Já jsem měla většinou "štěstí" na práci, které byla příšerná a ještě příšerně placená. Takže tentokrát jsem to nechtěla opakovat. Nakonec jsem získala práci ve svém oboru, malý zázrak. Ale teď samozřejmě šílím z toho, že to nezvládnu a vyhodí mě hned první měsíc:)
Jezdíme do Milovic. Není to venkov, ale normální město, jen tomu tak debilně říkám, protože tam máme zahradu:)
Mám žurnalistiku vystudovanou a nikdy jsem se tím nechtěla živit, ale teď jsem se k tomu vrátila. Mám to jako takovou neuvěřitelně špatně placenou brigádu:) Ale vím, že ty píšeš pro magazín Dobrých knih, to je taky časopis:))
Moc děkuju:) Tobě taky, ať se daří:)