Jdi na obsah Jdi na menu

6. 1. 2017

Co se stalo – prosinec

 

Prosinec utekl tak rychle, že jsem to ani nepostřehla. Nesl se ve znamení únavy z delší nemoci v listopadu, stresu z blížících se Vánoc, těšení se na volno a naštvání, že vánoční nálada se ne a ne objevit.

 

3. – 4. prosince

 

prosinec1.jpg

 

První víkend jsem dostala naordinován klidový režim, takže jsme si s přítelem zašli na oběd, na vymrzlou procházku na Vítkov a co cukrárny. Jelikož jsem si nebyla schopná vzpomenout, kdy chodí Mikuláš, tak jsem mu dala nadílku o den dřív. Nestěžoval si.

 

6. prosince

 

prosinec22.jpg

 

V dalším týdnu jsem vyrazila na vernisáž do Galerii kritiků, kde jsem měla sraz s několika kamarádkama, abychom si předaly dárky. Pokecali jsme a byla to zábava, až na některé přítomné muže, jejichž chování bylo naprosto šovinistické a navíc buranské.

 

10. - 11. prosince

 

Další víkend jsem zůstala sama doma, což jsem využila k tomu, abych pekla cukroví a vytvářela dýňové noky. No, nechtějte to vidět. Byl to složitý alchymistický proces, s nepředvídatelnými a často dost podezřelými výsledky. A těch noků jsem uvařila jak pro regiment, takže jsem je pak jedla celý týden. No co, aspoň jsem nemusela vařit. Přítel mi přinesl vánoční hvězdu – jen tak – i když mi bylo jasné, že mi brzy  chcípne. Ta hvězda, ne přítel.

 

No, chcíplo mi víc věcí. Porouchalo se mi topení a oba instalatéři byli naprosto neschopní, takže pořád není opravené. Taky se mi začali zasekávat dveře do bytu, takže jsem se několikrát málem nedostala dovnitř a navíc jsem dostala vynadáno od sousedky. Ano, já chápu, že jí to štve, že bouchám dveřma, ale nechat si týden před Vánoci něco opravit prostě není možné. A pak mi přesně týden před Vánoci klekl počítač. Když se daří, tak se daří. Moje už tak špatná nálada, klesla tak k mínus padesáti, zato nasranost vylítla k bodu varu.

 

17. - 18. prosince

 

prosinec33.jpg

 

Další víkend jsme jeli konečně na venkov. Už jsem tam nějak dlouho nebyla. Hodně jsem spala, četla a fotila. V sobotu jsme si udělali s přáteli vánoční besídku a předali si dárky a testovali mnou upečené cukroví. Kupodivu s úspěchem. Večer jsme šli do divadla na představení Nesahej mi na voči, které bylo chytré i vtipné. Konečně odpočinek.

 

20. prosince

 

prosinec44.jpg

 

Další týden jsme měli – těsně před uzávěrkou – vánoční večírek v práci. Já se předvedla jako největší žrout z celého nakladatelství. A to jsem ze všech lidí, co tu pracují, spolehlivě nejmenší. Na deset lidí padlo deset lahví vína, takže dobrý večírek, ale žádná divočina.

 

Pak jsem konečně odevzdala to, co jsem měla, něco jsem (nikoliv vlastní vinou) neodezvala a v pátek nás šéf vypustil už ve dvanáct, čehož jsem využila tak, že jsem až do jedenácti pekla, takže Vánoce mohly začít.

 

24. prosince

 

prosinec5.jpg

 

Štědrý den jsem si udělala dost po svém. Dopoledne jsem uklízela, pak jsem si na chvíli lehla, četla si a dala si koupel z pěnou z Lush. Pak jsem složitě sháněla taxík a konečně ojela s obříma taškama k ségře. Tam byli i rodiče, takže jsme si popovídali, předali si dárky, popili nějaké víno, podívali se na nějaké pohádky (a na Pretty WomanJ a čekali, až se upeče krůta. Té se nechtělo, takže jsem sežrala půlku cukroví, co přivezla mamka, pečená jablka, co ségra chystala jako dezert, asi půl sáčku křížal a konečně někdy v devět večer došlo i na tu krůtu. Po jedenácté jsem zase složitě sháněla taxíka a s obříma taškam odjela domů.

 

25. prosince

 

Skolila mě migréna, takže jsem zaparkovala vleže na gauči před televizí a koukala na Falling Skies. Jo, letos jsem měla typicky vánoční ladění. Vlastně jsem vůbec neměla pocit, že by nějaké Vánoce byly. Mrzuté, ale takhle už to mám pár let.

 

26. prosince

 

prosinec6.jpg

 

Vařila jsem, uklízela a mírně se naštvala, páč přítel slíbil, že přijede ve čtyři a místo toho přijel v půl sedmé. Naštěstí to stihl akorát, protože jinak bych mu lososa snědla a ještě bych na něj řvala, že mi zkazil plánovaný večer. Nakonec přijel na poslední chvíli (doslova na minutu), protože já už se chystala, že si nandám a půjdu jíst, takže jsem na sebe rychle hodila šaty a přítele zahnala ke stolu. Měla jsem vážně hlad – a kdo mě zná z reálného života tak ví, jak neskutečně špatnou náladu mám, když jsem hladová. Přítel večeři pochválil, místo dezertu jsme si dali marokánky a já se přistihla, že si při nandavání nádobí do myčky broukám koledy (které nesnáším a navíc neumím zpívat).

 

27. prosince

 

Víte, co miluju nejvíc? Když se probudíme s přítelem na stejno, máme volno a můžeme se chvíli jen tak válet v objetí v posteli. Došlo mi, že tahle by ty Vánoce měly vypadat.

 

28. prosince

 

prosinec7.jpg

 

Odjela jsem se ségrou k rodičům, šly jsme navštívit babičku, které je devadesát a pořád je neskutečně aktivní, a večer jsme šly ke kamarádce, kde jsme ve třech vypily skoro tři lahve vína. Strašlivě jsme se smály, protože heslo nás všech bylo: „Nemám vůbec na nic čas a jsem strašně unavená“. Každá jsme v jiné věku, v jiné situaci a přitom to máme prakticky stejné. Kolem nás pobíhali kamarádčini synové zvaní Satani, nosili nám ukazovat autíčka, co jim nadělil Ježíšek a plyšovou zeleninu (řapíkatý celer prý ale už neměli) a kamarádčina čivava si zamilovala moje ponožky a rozhodla se brousit si zuby na mých nohou. Ožrala mi palce, a jelikož já se snažila neožrat, tak to bolelo. Někdy v půl druhé ráno jsem domů docela pajdala.

 

29. prosince

 

Kafe s kamarádkou, kterou jsem neviděla přesně rok. Veselé vyprávění jinak nepříliš veselých historek a vcelku veselý a smířený náhled na život, který není ani snadný, ani podle našich představ. Ani podle představ našich rodičů a okolí. Daly jsme si dortík, kafe, já horkou čokoládu, což byl regulérní pudink, a mangovou limonádu – ta byla fakt výborná, musím vyzkoušet doma. Navíc když jsem psala článek o tom, jak je mango hrozně zdravé, že.  Vysmátá, ale strašlivě unavená jsem večer odjela do Prahy.

 

30. prosince

 

Naprostá únava, lítání po městě, návštěva knihovny, nákup, lékárna a shánění balících propriet po Vánocích, což se ukázalo jako docela složité. Překvapivě. Navíc se mi vrátil kašel, takže jsem zase musela začít brát kodein.

 

31. prosince

 

prosinec8.jpg

 

Silvestr. Až na to, že my s přítelem měli Vánoce. Konečně. Kromě toho jsme taky slavili ten poslední den v roce, a to, že jsme spolu dva roky, což jsem zcela neromanticky okomentovala: „Jak se to stalo, že už jsme spolu dva roky?“ Měli jsme stromeček, zapálené svíčky a puštěné koledy, takže všichni, kdo nám během večera volali a přáli nám štěstí do nového roku, byli kapku zmatení.

 

Na mě čekaly pod stromečkem tři velké dárky. Dostala jsem přítelovu podobiznu od jednoho českého umělce, což mě spíš pobavilo, než nadchlo, ale taky jsem dostala obraz, který jsem měla vyhlédnutý, a starožitný porcelánový servis (růžový!), který jsem si přála. Koukali jsme se na staré filmy, likvidovali chlebíčky, víno, přítel ochutnával, co za alkohol dostal k Vánocům, a nakonec jsme šli v půl jedenácté spát. Nakonec jsme si ale povídali tak dlouho, že když jsem se podívala na hodiny, tak zbývalo do půlnoci dvacet minut, tak jsem nás zase vyhnala z postele, přes pyžama jsme si oblíkli svršky a šli do zimy čekat na ohňostroj. Bylo to, jak kdyby někdo obří ohňostroj udělal jen pro nás. Krásné. Popřáli jsme si šťastný nový rok a já přítelovi k narozeninám a vymrzlí jsme šli už vážně spát. (A já ještě před spaním chytla špatnou náladu, že mi končí dovolená a zase budu muset ráno vstávat a sedět celý den v kanclu.) 

 

Tak to byl můj prosinec. A jak jste se měli vy? Jak jste si užili Vánoce a Silvestr?:)

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář