Jdi na obsah Jdi na menu

9. 11. 2016

Říjen

 

Na říjen jsem se těšila. Září bylo hodně náročné a skončilo nemocí, takže jsem si plánovala, jak si odpočinu a užiju si podzim. Letos mi ten podzim ale nebyl přán, takže bych nejradši zapomněla na to, že nějaký říjen byl. (A vlastně se mi to i docela daří:)

 

co-se-stalo-rijen1.jpg

 

Přitom to začalo pěkně. Hned 1. října jsme s přítelem vyrazili do Botanika v Ostré. Vyšel nám nádherný poslední téměř letní den, kdy jsem chodila v tílku. Báječně jsme si to užili, i když ještě stromy nebyly zbarvené podzimem a květiny už zase byly odkvetlé. A já si konečně dala ty jejich slavné palačinky i s tvarohem i s ovocem a k tomu jsem vypila minimálně litr domácího moštu.

 

 A to byl první a asi poslední hezký den tohoto měsíce, protože pak se to zkazilo… To je tak, když už delší domu vnímáte ve vztahu nespokojenost, ale nemáte čas a náladu to řešit. Bublalo to mezi námi už od srpna a teď to začalo bouchat a vydrželo to bouchat s přestávkami celý měsíc.

 

co-se-stalo-rijen2.jpg

 

Následoval víkend, kdy jsem byla sama doma. Vařila jsem, pekla, doháněla resty na YT, spánkový deficit, úklid a se sestrou vyrazila do kina na Sirotčinec slečny Peregrinové. S knihou to sice nemělo nic společného, ale líbilo se mi to. Bylo to místy znepokojivé, místy vtipné a romantické – a byl to Tim Burton, který mě nikdy nezklame.

 

Pak jsem vyrazila na vernisáž v Galerii kritiků, kde bylo úplně debilní světlo, a lidé, kterým jsem se chtěla věnovat, takže jsem úplně zapomněla fotit. Docela jsem se držela, takže jsem si dala zhruba tři skelničky vína a v půl jedné naložila opilou sestru do taxíku (asi poprvé za pět let se opila víc než já:) A druhý den jsem v práci umírala, protože jsem zjistila, že mi může být zle i té trochy vína. Hnus. Naštěstí to rychle přešlo.

 

co-se-stalo-rijen3.jpg

 

S přítelem jsme odjeli na venkov, kde místo odpočinku, relaxace a usmiřování znova vypukla krize v plné síle. Hm, tak jo… Bylo mi zle psychicky i fyzicky, tak jsem utekla do knížek. Z těch člověku alespoň nehrozí kocovina a cirhóza jater.

 

V práci to bylo klasicky ve stylu nestíhám, nestačím, potřebuju další hlavu, proč je to zase špatně, já se z toho p… a tak. Takže není divu, že to prostě dopadlo tak, jak to dopadlo. Nemocí. Na mou už tak zdecimovanou osobu si zasedl nějaký bacil – no, nebudu vás mučit podrobnostmi. Prostě jsem pár hodin zkoumala bakterie v záchodové míse a následně se nemohla postavit na nohy. Bohužel se mi to přihodilo v práci, takže nádhera. Do taxíku mě kolega musel téměř odnést (naštěstí jsem zrovna nezvracela) a těch pár metrů od taxíku ke vchodu a následně k bytu jsem málem neušla, protože se mi dělalo na omdlení. 

 

co-se-stalo-rijen4.jpg

 

Jeden den jsem si vzala volno, druhý jsem ale už naklusala do práce, protože jsem měla uzávěrku projektu a pak už jsem se jen těšila na prodloužené volno. Přítel měl pánskou jízdu, takže jsem byla doma sama. Hodně jsem četla, koukala na seriály, vygruntovala byt, něco uvařila a upekla, vyžehlila obří koš prádla, podívala se na Suicide Squad, spala jsem a odpočívala, protože jsem byla úplně vyřízená a pan žaludek taky nebyl zrovna ve formě. 

 

Na Halloweena jsem byla pozvaná souběžně na křest knihy a na kostýmovou narozeninovou party – a hádejte, jak to dopadlo. Nedorazila jsem ani na jedno. Dala jsem přednost domácnosti, knize a příteli, se kterým už jsme byli zase v mírovém stavu (moje nemoc ho dost vyděsila, tak ty usmiřovací manévry dost urychlil). Takže konec dobrý, všechno dobré.

 

Ale já doufám, že ten listopadu bude lepší. O hodně!

 

Pro více fotek mě sledujete na mém Instagramu (suzanne_a._white)

 

Tohle byl můj ne zrovna šťastný a vydařený říjen. A jak jste se měli vy?

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jakafe - Asi tak

19. 11. 2016 15:37

Partnerství a hádky, to k sobě patří, když s jedním člověkem tráví většinu času, bydlí spolu, znají a prožívají svoje temné stránky a zlozvyky, to by člověk musel být svatý. U nás je itálie taky často, já jsem ten typ, co mlátí dveřma a vším, co mi přijde pod ruku :-D. Velkou, fakt velkou krizi jsme měli jednou, přesně po 3 letech vztahu, jak predikují vztahoví odborníci :-), ale třeba se nám ta sedmiletá vyhne. Chce si to hlavně společně vyříkat, až vychladnou emoce...

cecilka - !!!

9. 11. 2016 14:25

Vztahy jsou komplikované a jsem ráda, že mi to s mužem už šest let klape. Možná je to tím, že jsme vlastně už pět let rozejití. (Jop, bylo to komplikované, ale teď jsme jak manželé po dvaceti letech a je to tak fajn.)
Hlavně se nerozcházejte, protože by ses musela zase stěhovat. Nebo on. To je prostě dobrý důvod to překousnout. :D :D

A co se týče tvého zdraví, tak, prosím tě, na sebe dávej pozor. Posledních několik měsíců jsi skoro pořád nemocná. Musíš taky někdy odpočívat! :))

Drž se! Doufám, že listopad budeš mít hezčí. :o)

Suzanne - Re: !!!

15. 11. 2016 13:14

Díky za skvělý komentář! Klape vám to, protože už jste pět let rozejití?:) To mě fakt pobavilo - a taky uklidnilo:) My máme s přítelem po té bouři zase klidné období - tak doufám, že nám to nějakou dobu vydrží.
Děkuju za starost, momentálně jsem znovu nemocná, zasedl si na mě nějaký zlotřilý bacil:(