Jdi na obsah Jdi na menu

3. 3. 2017

Únor

 

Dřív jsem nenáviděla listopad, pak mi přestal vadit, protože už jsou Vánoce za rohem. Začala jsem nesnášet únor. Pořád je ještě zima a tma, Vánoce a Nový rok za námi a vidina žádného delšího volna před námi. Letošní únor nebyl tak hnusný, vlastně ke konci bylo hezky, ale přesto jsem ráda, že je za námi.

 

unor0.jpg

 

V únoru jsem trpěla neskutečnou únavou a migrénami a přitom jsem doháněla všechny resty z ledna (a že jich bylo požehnaně). Z práce jsem chodila tak vyřízená, že jsem skoro spala vestoje. Přitom když jsem si konečně lehla, tak se mi zdály hrozné sny, budila jsem se a ráno jsem ani po osmi hodinách spánku nemohla vstát, jak jsem byla vyčerpaná. Takže asi chápete, že únor nebyl ten nejlepší měsíc.

 

Nicméně pár příjemných okamžiků se vždycky najde – a nějakým záhadným způsobem se obvykle najdou o víkendech. Proč mě to ještě překvapuje?

 

unor1.jpg

 

První víkend jsem jela na venkov. Zvládla jsem procházku a dortík v cukrárně, který ale nebyl nic moc. Jinak jsem přepnula do zvířecího módu: spánek, teplo, klid a plná miska. A občas pohladit. To mi vydrželo po většinu února. A ne neptejte se, jak vypadám – ještě že je léto ještě daleko.

 

unor2.jpg

 

Pak byl Valentýn. Párkrát jsem ho před přítelem nenápadně zmínila a odpovědí mi bylo, že to v žádném případě nehodlá slavit. Tak jsem rezignovala. Nastaly uzávěrky v práci, na poslední chvíli se předělávaly reklamy a obálka, já se snažila přežít a nevynést šéfa v zubech a v polospánku jsem se rozhodla, že když je ten Valentýn, takže můžeme mít jednou k večeři něco jiného než rohlíky s paštikou. Upekla jsem slaný závin a nákyp z mascarpone s ostružinami. Už jsem se ale nijak nestrojila, takže když přišel přítel s kytkou, velkou čokoládou a knihou z roku 1880, tak jsem ho přivítala v ne úplně čistém županu. Byla jsem dojatá, hlavně z toho, že mě ten můj chlap občas poslouchá a udělá i něco, co se mu nechce, jen abych měla radost.

 

Další víkend vysvitlo sluníčko, tak jsem se vrhla na jarní úklid bytu. Mezitím jsem si odskočila do Lucerny na horkou čokoládu a mátový čaj s kamarádkou. Jo, kde jsou ty doby, kdy jsme chodily na víno, dneska už ani to kafe nepiju.

 

unor4.jpg

 

Pak se konečně udělalo hezky, nálada mi vylezla z mínusových hodnot aspoň k nule a s přítelem jsme strávili víkend v Praze. Pořád mě zlobila migréna, ale léky víceméně zabraly, takže jsme vyrazili na procházku a kafe do Louvru (kde bylo pekelně narváno). Konečně jsem si dala tu obří vafli. Sakra, tohle bych potřeboval umět i doma, i když bych pak byla tlustá jak sud. Druhý den mě přítel neustále zaháněl do postele, protože mi nebylo dobře, ale já z ní pořád vylézala, protože jsem potřebovala něco udělat. Nakonec jsem se ním vydala i na malou zdravotní procházku – a cestou jsem konečně na zahrádkách našla sněženky. Jaro je definitivně za dveřmi a já si říkám, že když se příroda může znovuzrodit, tak to snad zvládnu i já.

 

Taky jsem znovu dolezla k zubaři, takže mám konečně na půl rok klid, koupila jsem si novou kabelku a dvě sukně (jo, vyhlížím nejenom jaro, ale i léto), moje sestra konečně naplánovala svatbu a začala jsem se zase radovat z maličkostí, jako jsou nové knížky, sluneční paprsky a první sněženky.

 

A ano, realizace dalšího pracovního snu, o které jsem psala v minulém Co se stalo, dopadla úspěšně. I když to samozřejmě není tak dobré, jak bych potřebovala, takže mou situaci to nijak neřeší. Ale i tak mě to hřeje na duši, protože je to velká zkušenost a taky zase jeden sen co se během let proměnil v cíl. A vyšel! No, minimálně jsem dostala možnost si v létě vyzkoušet, jestli na to mám, nebo jestli to navždycky měla zůstat jen v kategorie snů:) A proč mě překvapuje, že tu dobrou zprávu jsem dostala taky o víkendu?:)

 

A jaký byl váš únor? A těšíte se na jaro?:)

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář