Jdi na obsah Jdi na menu

25. 10. 2016

Jak mi podzim není přán

 

Už jsem psala, jak se těším na podzim. Na to, jak se stáhnu domů a do sebe, budu si vychutnávat knihy, pít horký čaj zachumlaná do měkké deky, všude kolem budou hořet voňavé svíčky, na stole stát vřes a o Halloweenu se na mě bude šklebit vyřezaná dýně. Že všude kolem zavládne klid a přenese se i na mě. Že i v duši konečně budu mít pocit pohody.

 

podzim.jpg

 

Asi moc sleduji seriály nebo instagram, protože netuším, kde jsem na tuhle naivní (byť strašlivě hezkou a lákavou) představu přišla. Podzim totiž neznamená jen barevné listí a krásné scenérie, ale taky tmu, zimu, déšť, louži před barákem, přes kterou se musím přebrodit (bez legrace), mokro v botách, navlhlé oblečení, vstávání za tmy, chůzi z práce za tmy, kvůli změnám počasí zhoršující se bolesti kloubů a migrény a první nachlazení a pocit, že mi věčně teče z nosu nebo že bych se mohla nastěhovat na záchod.

 

Navíc v nakladatelské branži je podzim nejhorším a nejšílenějším obdobím v roce (ale věřím, že to má tak většina firem), protože se všechno připravuje na vánoční trh. To znamená spoustu práce, stresu a starostí, věčné obavy, že něco nevyjde a nestihne se a věčná hrůza, že už to nevychází a nestíhá se… a co teď sakra s tím.

 

A koncem října se mi navíc v hlavě zcela jasně zjevila vidina Vánoc a dárků, které musím vymyslet, sehnat, koupit, zabalit, cukroví, co bych měla a chtěla upéct, pocit, že bych měla taky pořádně uklidit byt a navíc i vidina toho, že si musím koupit velkou část dárků pro sebe (protože mamča by je na maloměstě nesehnala a nemá smysl, aby platila drahé poštovné). Mé seznamy jsou dlouhé jak pracovní týden (takže hodně), únava značná a taky ve mně začíná sílit pocit, že ty dva měsíce do Vánoc nejsou zrovna moc dlouhá doba…

 

Což mi ovšem nebrání v tom, abych už si nemalovala, jak si koupím předčasně k Vánocům děsně předraženou Yankee candle, budu sedět zachumlaná do teplé deky, všude kolem budou hořet svíčky, já si budu číst, pít čaj a horkou čokoládu, pouštět si staré vánoční songy a všude kolem zavládne klid a v mé duši se rozhostí pocit pohody.

 

Jo, jsem nepoučitelná. Ale když mi ten podzim není přán, tak mi třeba bude přáno to předvánoční období. Víte jak, naděje umírá poslední.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář