Jdi na obsah Jdi na menu

24. 8. 2016

Mé dvacetileté já o životě ve třiceti

 

Ve dvaceti jsem si představovala, jak bude můj život vypadat ve třiceti. Chápejte, ve třiceti! To už budu dávno dospělá, výdělečně činná, rozumná, vyřáděná. A stará. Strašně stará.

 

ja2.jpg

 

Těch deset let uběhlo jako voda. Letos mi bylo 31. Ale občas mě baví zavzpomínat na mé naivní, nezkušené a ambiciózní dvacetiletá já.

 

Protože ve dvaceti jsem si totiž myslela, že můj život ve třiceti bude vypadat nějak tahle:

 

Budu mít úspěšnou kariéru.

 

A díky ní spoustu peněz.

 

A z těch si koupím krásný, obrovský a moderní byt.

 

Budu mít doktorandský titul.

 

Taky procestovanou půlku světa.

 

A napsanou knihu. Ideálně vydanou. A úspěšnou, samozřejmě.

 

Řidičák.

 

A auto.

 

Na ruce diamantový zásnubní prsten.

 

A doma na mě bude čekat úžasný, charismatický a bohatý muž. Ne Čech. 

 

Že nejspíš s tím ne-Čechem budu žít v Americe. Nebo v Anglii.

 

Že budu mít dokonalé, rovné, platinově plavé vlasy.

 

A taky dokonalou pleť. (Protože ve třiceti už vás přece nemůže trápit akné!)

 

Že budu plynule mluvit anglicky.

 

A k tomu budu stejně dobře ovládat tak minimálně dva další cizí jazyky. 

 

Že budu umět ladně, a to i po kočičích hlavách, chodit na deseticentimetrových jehlových podpatcích.

 

Že budu umět pít alkohol a nebudu mít kocovinu.

 

Jak je vám asi jasné, tak to úplně nedopadlo. Ale o tom, jaký je můj život na pokraji mé čtvrté dekády (fuj, přece na světě nemůžu strašit už tak dlouho) vám napíšu v dalším článku. 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

K-PAx - Boží

24. 8. 2016 17:25

Tak to jsem se nasmála. Kromě těch platinových vlasů jsem měla představu o své budoucnosti zcela totožnou. :D :D
Jsem zvědavá na pokračování, ale něco mi říká, že v pokračování se poznám taky.

Děkuju, Suzanne