Jdi na obsah Jdi na menu

2. 12. 2016

Předvánoční realita

 

vanoce.jpg

 

Už zase se na nás valí tipy, jak přežít a užít si advent, připravit se na Vánoce, mít krásně zabalené dárky, lahodné cukroví a být happy. Pokud nepatříte mezi onu část populace, které má to štěstí, že pracuje na sebe, živí se blogováním, má bohaté rodiče či partnera, nebo prostě jen vydělává natolik, aby si mohla dovolit paní na úklid a cukroví kupovat, tak čtete dále. Realita je tvrdá. A proto většina rad z časopisů a od známých blogerek pro normální smrtelníky absolutně nefunguje.

 

Takže jak to vypadá u mě:

 

1. 16.45. Vybíhám polomrtvá z kanclu. Přemýšlím, co všechno jsem zase zapomněla udělat. Nadávám, že jsme měli hodinou poradu u šéfa, protože kvůli ní jsem nestihla to, co jsem chtěla. A stejně pořád nevím, co máme dělat, tak to dělám po svém. Venku je tma. A fouká. Autobus nejede. V tramvaji je miliarda lidí.

 

2. Nemůžu najít obchod, kde si mám zboží vyzvednout. Do háje, proč nejsem schopná mít nějakou aplikaci v mobilu, které by mi ukázala, kde jsem a kam jdu? Vím, že to jde, ale nevím jak. A proč mám tak debilní tarif, že už nemám skoro žádná mobilní data? Mám pusu, ptám se. Lidi nevědí. Vytahuju mobil, hurá, vím, kde jsem. Ale proč jsem si proboha myslela, že je to od tramvaje kousek? Pěkně se projdu.

 

2. Do tašky přibude pár nových věcí. To víte, knihy. A flašky. A žrádlo. Jdu do dalšího obchodu. Nic tam nemají. Do dalšího obchodu. Mají zavřeno. Jak to? Aha, je 18.07. Jak to má pracující člověk, co nepracuje na Václaváku stihnout?! Další obchod. Zase nic. Jsem v háji. I tak mám plné dvě tašky. Bolí mě ruce i ramena. A nohy ještě víc. A to mě čeká kilák svižné chůze od autobusu domů. Rvu se s věcmi a snažím se myslet na cokoliv, jen ne na to, že mám paže jak orangutan. V hlavě se mi jako refrén opakuje: blbý Vánoce, blbý Vánoce.

 

3. Slavnostně to všechno doma shodím z ramen. Převleču se do pyžama. Dám si čaj. A rohlík s paštikou. Všechno, co jsem koupila, vybalím a přidám k dárkům, které už mám doma. Všechno to před sebe slavnostně rozložím. Proč je toho tak málo? A proč pro půlku lidí nic nemám? Vždyť už týden lítám po městě jak debil! A stálo mě to majlant. Přemýšlím, kdy chci ten zbytek jako nakoupit. A za co. Do příští výplaty budu žrát hlínu. Ještě že nemrzne.

 

4.  Přítel mi přinesl větve, pouštím se do vánoční dekorace. Au, dopr... Auuuu! Kdo by řekl, že to jehličí tak strašně píchá! Ale že z větví teče smůla. Mám ji všude, na rukou, podlaze, pyžamu. Jak se pere smůla? Blbě, to si ještě pamatuju. Ale jak se dostává smůla z rukou? Mýdlem to nejde. Dekorace je hotová. Kolem se válí miliarda jehličí a já jsem se přilepila smůlou k zemi. Fotím si to a dávám na instagram. Co mám taky dělat, když jsem přilepená. Ještě aby se mi nepřilepil iphone k ruce. Nebo se mi nezalepil iphone smůlou. Pochybuju, že by to uznali jako reklamaci.

 

5. Uvědomím si, že bych si měla umýt hlavu. Nemohla bych to nechat ráno na suchém šamponu? Hm, ne, to už jsem udělala dneska ráno. Mohla bych si dát vanu s pěnou z Lush. Hm, nemohla, protože ještě musím vyluxovat. A doufat, že neprobudím sousedovic dítě. A sousedovic psa. Protože by mě pak (ti, co mají to dítě) vynesli v zubech.

 

6. Taky si musím uvařit jídlo na zítra. Už je pozdě. A doma stejně nic nemám. Připravím si obloženou kaiserku. Přemýšlím, jestli ten sýr není prošlý. Je, ale jen pár dní. To se vsákne. A k si přihodím Milku a banán. Vyvážená strava. 

 

7. Jdu si umýt tu hlavu a nadávám, že kvůli tomu půjdu spát až v jedenáct a ráno budu jako vyoraná myš. A mohla bych si taky oholit nohy. Hm, nechce se mi… Přítel není doma a je zima, nosím kalhoty, takže to nikdo neuvidí.

 

8. Mám umytou hlavu a neoholené nohy. Stříhám video. Nahrávám ho na YT. Padá mi wifina. Žehlím si vlasy. Přemýšlím, kdy jako chci přečíst těch šest knih, na které mám odevzdat recenzi. Přítel není doma, tak si beru do postele plyšovou pandu. A knížku. Jsem unavená. Nemůžu usnout. To ten stres.

 

9. Zítra to bude zase den! Musím odevzdat článek, ze kterého mám jenom titulek, zredigovat harlekýnku, objednat dárek pro ségru, vymyslet anotace ke knížkám, které jsem pomalu ani nečetla, seřvat DPD, že mi už týden jejich systém tvrdí, že adresa není správná (samozřejmě, že je) a že ten balík nutně potřebuju, grafikovi poslat knížku ke zlomu, napsat recenzi, vložit recenzi na blog, pozvat lidi na vernisáž a večer vyběhnout do města na další kolečko shánění vánočních dárků. Snad už poslední. Doufám!

 

10. Konečně usínám. Zdá se mi, že jsem neudělala maturitu, protože jsem nechodila na jeden předmět a teď si ji musím dodělat, jinak přijdu o všechny vysokoškolské tituly. A jak to mám sakra udělat, když žiju v jiném městě, pracuju a ještě musím shánět ty dárky?! Zvoní budík. Je 6.45. A další den přede mnou. Naštěstí je to pátek! Díkybohu!

 

Článek psán pro pobavení - a taky jako reakce na všechny ty motivační a propagační články blogerek a redaktorek z časopisů pro ženy, které jsou odtržené od reality na několik světelných let. Jediná cenzura, které proběhla, bylo odstranění všech sprostých slov, protože jinak by byl článek třikrát delší.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

cecilka - ZAtrolené Vánoce II.

2. 12. 2016 20:05

Tak muž mi teď říká, že asi upeče perníčky. Místo cukru se tam dává med, takže cajk. :o)

A já mu musela říct, jak jsem ráda za naši verzi Vánoc. :o)

Suzanne - Re: ZAtrolené Vánoce II.

9. 12. 2016 15:37

Máš super muže:) U nás bude jedny Vánoce (na Silvestra) vařit přítel, jupí. Vůbec se letos z toho vaření snad vyvlíknu, ale z toho cukroví už bohužel ne - ačkoliv počet druhů cukroví jsem značně minimalizovala - a zítra v tom možná ještě budu pokračovat:) Nakonec budu ráda, když budeme mít jeden druh a bude to:)

cecilka - Zatrolené Vánoce

2. 12. 2016 20:02

Je to síla.

Naštěstí si dáváme dárky jen s rodinou, někdy i s kamarádkou, když k nám kolem Vánoc přijede. Jinak to nehrotíme. A letos pro rodinu budeme dělat domácí celozrnné vaječné těstoviny - zítra budeme dělat tři kila.
Dekoraci neřeším, vánoční úklid? ten proběhl v létě, když měl přijet mužův kamarád. Cukroví? Nepečeme, od půlky července jsme se rozhodli nejíst sladké, takže prostě smůla. Pořeším akorát bramborový salát a řízek. A na štědrovečerní stůl si dáme malý kaktusek s malou šišatou hvězdičkou vyrobenou z alobalu pět minut před večeří.
A pak se koukneme na Otce Prasátek.

Vánoce a předvánoční stres může jít do háje. :o)

Suzanne - Re: Zatrolené Vánoce

9. 12. 2016 15:34

Ty tvoje komentáře mě vždycky pozvednou na duchu:) U nás je to trochu složité, protože Vánoce slavíme na několikrát a dárky (skoro) pro všechny ode všech kupuju já, co je pěkně blbý zvyk:)) No, nejíst sladké by se mi taky hodilo, teď jsem se živila koblihama a už zase jako kobliha vypadám. A nemusela bych péct. Tak třeba příští rok:))

Šárka - Vánoce, vánoce přicházejí... :)))

2. 12. 2016 14:09

Skvělý článek, fakt jsem se pobavila. Momentálně mám docela klid, ale když jsem dělala v obchodě a měla čtyři dvanáctky, den volna, tři dvanáctky a tak podobně, tak to byl masakr. Občas jsem přemýšlela, čí vůbec jsem a na Štědrý večer pravidelně usnula u pohádky :) Tak přeji, ať seženeš všechny dárky a konečně si užíváš klidu :)

Suzanne - Re: Vánoce, vánoce přicházejí... :)))

9. 12. 2016 15:31

Děkuji, teď zas pro změnu naháním uzávěrky v práci, do Vánoc se nudit nebudu, ale dárky mám (snad) sehnané, teď ještě trochu toho cukroví a ty dárky zabalit a Vánoce můžou nastat:)
Já to mám stejně, na Štědrý den bych vždycky nejradši spala a jedla rovnou v posteli:)